|
Pokusím se být stručný, šachové časopisy nemohou za zanedbanou osvětu, zájemce o tuto problematiku a především funkcionáře odkazuji na svůj mnohem rozsáhlejší materiál na Internetu (pozn. během několika dnů bude zveřejněn na webu ČMŠF na adrese http://www.chess.cz/kratkodobedok).
Každý již nejspíše zaregistroval nejnovější spor, který otřásá základy Českomoravské šachové federace. Jestliže si myslíte, že se to jako mnohé jiné "územní" spory vyřeší nějakou dohodou, pak vězte, že jednání posledního VV ČMŠF po 75 minutách skončilo velmi ostrou hádkou mezi předsedou a místopředsedou ČMŠF a následné jednání rady ČMŠF (složené z VV obou územních svazů) se po 10 hodinách rozešlo s tím, že se na ničem nedohodne. Vážení šachisté, neexistuje žádný další orgán ani žádná jiná autorita, která by mohla k nějaké dohodě dospět! Prohlášení reprezentantů, které jste si asi přečetli jinde, již reagovalo na tento vývoj a je hlasem nejvíce postižených a bezbranných šachistů, krize je však velmi vážná, ohrožuje celé šachové hnutí a záhy se může dotknout každého z nás.
Během několika měsíců "hledání konsensu" došlo k zablokování všech finančních prostředků ČMŠF. Finanční mrtvola samozřejmě není seriózním partnerem pro pořadatele, tím pádem zamrzla příprava všech domácích šampionátů jednotlivců. To má některé další nepříjemné souvislosti, ale více než ostuda z toho de facto nebude. Mnohem horší však je to, že tím také došlo k zastavení platby všech poplatků na FIDE. A to si naše federace nemůže dovolit! Jednak proto, že jsme z dřívějška FIDE dlužni poměrně slušnou částku (také tento dluh je významnou součástí sporu) a pak hlavně proto, že FIDE má na neplatiče velmi ostrý háček - "v případě, že nějaká federace nebude mít zaplaceny dlužné poplatky starší jednoho roku, bude jí ze strany FIDE pozastaven veškerý servis!" To už se vlastně stalo, dlužná částka splatná k 15. březnu byla zaplacena jen z malé části, prakticky ovšem ještě máme čas zhruba do června. Pak už je velmi pravděpodobné, že šachisté ČR zmizí z listiny ELO FIDE, žádná soutěž hraná v ČR do ní nebude započítána a nikdo z našich reprezentantů (včetně mládeže) nebude připuštěn k účasti na oficiálních soutěžích FIDE! To ovšem znamená konec reprezentace a konec mezinárodního šachu u nás - věřím, že toto by už naší veřejnosti jedno nebylo. Nejsem si jist, jestli si všichni účinkující v současném sporu včas uvědomili možné následky, jako motiv k ústupu to ale zatím nepůsobí.
Hádka č. 1 - státní dotace
Základem je spor o rozpočet ČMŠF a hlavně o celý způsob financování šachu u nás. Jádrem příjmové části rozpočtu ČMŠF je státní dotace na reprezentaci a část státní dotace na talentovanou mládež. Dotace na reprezentaci je přidělována každoročně dosti složitým postupem na základě obhajoby finančního dotazníku svazu. Svaz si vybírá jeden s posledních tří roků s nejlepším součtem výsledků v oficiálních soutěžích FIDE, který stanoví konstantu "počet reprezentantů" (minimum je 6, rok 1999 nám umožnil zlomit dosavadní rekord číslem 14) a rozhodujícím způsobem ovlivní výši části dotace "na přípravu". Soupis plánovaných reprezentačních akcí roku 2000 slouží k vyčíslení dotace "na dopravu", rozhodující význam zde má poslední předcházející dosažený výsledek v příslušné soutěži. Není-li výsledek do 8. místa, je příspěvek na tuto akci přiznán jen jednomu účastníkovi bez ohledu na počet reprezentantů (platí i pro družstva). Dříve neobsazené akce dostávají nulu, navíc MŠMT neuznává soutěže mladších věkových kategorií kromě nejstarších juniorů (v jiných sportech nejsou). Je-li poté příslušná soutěž zrušena nebo neobsazena, příslušná dotace na dopravu se vrací! Další dotace "na materiál" je vcelku nezávislá, podléhá však velmi tvrdé oponentuře (dresů můžeme mít kolik chceme, ale 1 notebook už je problém).Výrazná část dřívější dotace na soutěže byla v roce 2000 vydělena do zvláštní dotace "za úspěšnost", která velmi složitým přepočtem vychází z výsledků posledních 3 let v hlavních oficiálních soutěžích. Když tedy něco "ušetříte neúčastí", může to ovlivnit několik dalších let! Poměr "subdotací" je zhruba v podílu příprava: doprava: úspěšnost = 20 : 20 : 60. Hlavním háčkem státní dotace je však její každoroční vyúčtování, které se řídí metodickými pokyny MŠMT pro nakládání se státními financemi a podléhá řadě významných omezení (různých pro oba druhy dotace) . V některých oblastech jsou omezení velmi striktní, jiná jsou naopak formulována volnějším způsobem a teoreticky připouštějí různý výklad - ale ouha, rozhodčím nebude (nechce být) MŠMT, ale kontrola NKÚ a případně soud, minimálním rizikem pak zpětné vracení neuznané části dotace! Zde je ukryta významná část sporu, předseda ČMŠF dr. Sejkora požaduje velmi přesné naplnění předepsaných pravidel, místopředseda ČMŠF ing. Dobrovolský zastává názor, že o výkladu sporných pravidel je možno s MŠMT diskutovat. Kloním se k názoru,že pravdu by měl mít ten, kdo se pod vyúčtování podepisuje, což by měl být statutární zástupce svazu.
Hádka č. 2 - rozpočet ČMŠF
Zde již nejde jen o státní dotaci. Zjednoduším výdajovou část rozpočtu ČMŠF 2000 na 6 částí: reprezentační soutěže v zahraničí (v ČR letos žádná), domácí soutěže (MČR všech typů), příprava (soustředění, mzdy realizačních týmů mládeže i dospělých, materiál), poplatky FIDE, dluh FIDE, provoz svazu (sekretariát, servisní služby svazu a další). V podkladech pro rozpočet je celková výdajová stránka rozepsána ve výši téměř 3 mil. Kč, což je celkem střízlivý odhad obratu svazu (říkám jako autor podstatné části rozpisu, posuďte na internetu sami), našly by se ještě další užitečné výdaje. Důležitý je rozpis podle povoleného krytí ze státních dotací (čísla jsou přibližná):
| mezinárodní soutěže |
970 000 Kč |
| dotace na MČR mládeže |
20 000 Kč |
| příprava |
250 000 Kč |
| část poplatků FIDE |
80 000 Kč |
| antidopingový program |
10 000 Kč |
Další výdajové položky již spadají do oblasti více či méně sporného výkladu zásad MŠMT (a to zařazuji položky velmi optimisticky!):
| ostatní mezinárodní soutěže |
250 000 Kč |
| domácí mistrovství mimo mládež |
165 000 Kč |
| malá část výdajů sekretariátu |
70 000 Kč |
Velmi nepravděpodobná je průchodnost zbývajících položek rozpočtu:
| Zbytek poplatků FIDE |
200 000 Kč |
| Dluh FIDE (do konce roku 1999) |
470 000 Kč |
| Provozní náklady svazu |
366 000 Kč |
| a zcela z oblasti snů je provozní rezerva 100 000 Kč
pro počátek roku 2001. |
|
Odhad předpokládané výše státních dotací v příjmové kapitole rozpočtu je 1,140 mil. Kč, rozpočet dále předpokládá příjem ČMŠF z poplatků za servisní služby 280 000 Kč a příjem ze spoluúčasti reprezentantů na krytí reprezentačních akcích neuznaných MŠMT ve výši až 470 000 Kč (100 %!). Spoluúčast znamená, že akce, které nejsou kryty státní dotací, hradí účastníci většinou až do plné výše nákladů. Tuto praxi si vynutil trvalý tlak na rozpočet republikového svazu a vychází z prosté filosofie: nalézt velkého univerzálního sponzora pro ČMŠF se nedaří, místního sponzora na konkrétní akci se však občas nalézt povede. Zajištění sponzorů pro šachy je tak přehráno ze svazové úrovně na okolí konkrétního reprezentanta (především mládež, MŠMT neuznává kategorie 18 a mladší). Je to samozřejmě vrcholně nespravedlivá "odměna" za právo reprezentovat, ale žádné další průchodné řešení v rámci kompetencí ČMŠF bohužel zatím nikdo nevymyslel. Současný rozpočet střízlivě nepracuje s velmi nejistou příjmovou položkou sponzorská podpora, která sice obvykle nebývá nulová, ale kromě velmi sympatických 300 000 Kč z roku 1999 (extraliga) nikdy nepředstavovala závažnou položku rozpočtu. Poslední příjmovou položku na chvíli odložím, protože to je pravý dynamit!
Skutečný rozpočet ovšem musí být vyrovnaný, musíte tedy vyškrtat více než 1 milion výdajů. Zkuste si někdy redukovat jakékoliv výdaje o celou jednu třetinu! Pravidelně se začíná v kapitole příprava, která je za ta léta oholená již na kost, pak přijdou na řadu mezinárodní soutěže. Tím ovšem paradoxně postupně vzniká přebytek ze státní dotace, ale sporné a neprůchodné položky zůstávají. Domácí soutěže jsou na tom od letoška podobně jako příprava a máte-li výhrady k provozním nákladům svazu, třeba si je porovnejte s provozem územních svazů. Poslední co vám zbude je odložení platby poplatků FIDE na poslední chvíli a lov sponzorů. Růst dluhu na FIDE je logickým následkem tohoto vynuceného postupu.
Hádka č. 3 - poplatky a dluh FIDE
Poplatky FIDE jsou členěny na 5 kapitol (udávám roční průměr za období 1993-2000):
| členské poplatky FIDE |
52 000 Kč |
| hráči na listině ELO FIDE |
55 000 Kč |
| zápočet soutěží v ČR na ELO FIDE |
40 000 Kč |
| udělení titulů FIDE |
25 000 Kč |
| účast v soutěžích FIDE |
90 000 Kč |
FIDE tedy každoročně schlamstne z rozpočtu ČMŠF čtvrt milionu korun, částka nenápadně, ale vytrvale narůstá. Členský poplatek závisí na vykázaném počtu šachistů v ČR, za každého hráče (prvních 100 zdarma) uvedeného na listině ELO platíme taxu 5 CHF, soutěže hrané v ČR započítá FIDE na ELO za paušální poplatek 4 000 CHF (platí pro rok 2000, v roce 1993 jen 1 000 CHF), žádost o titul velmistra bude v roce 2000 stát již 500 CHF. Za každého účastníka v oficiálních soutěžích FIDE platíme nejméně 100 CHF. Ze státní dotace na reprezentaci je možno platit členský poplatek FIDE, z takto prezentovaného rozpisu by neměl být problém uhájit i poplatky za účast. ČMŠF zatím vybíral alikvotní poplatky od pořadatelů turnajů, mistrovské a hlavně ligové soutěže však táhl "za své", z titulů až na výjimky vybíral zpětně poplatek za titul mistr FIDE. Rada ČMŠF se celkem snadno shodla, že bude vybíráno i za ligy (přes startovní poplatek družstev) a žádosti o tituly si budou šachisté hradit sami. Ráda by rovněž vybírala přímo od šachistů poplatek za uvedení na listině ELO FIDE, to však už naráží na velmi vážné technické i systémové potíže. Žádnou paniku, vždyť se nakonec nedohodla na ničem! Ale zkuste vymyslet něco lepšího.
Dluh na FIDE představuje v této chvíli částku 20 000 CHF a dalších asi 14 000 CHF vznikne průběhem roku 2000. Můžeme se hádat kdo to zavinil, můžeme klidně tvrdit, že je to rozhazovačnou politikou vedení republikového svazu (zkusili jste si to třetinové škrtání rozpočtu?), dluh v každém případě zaplatit musíme. Teoreticky by to možná dokázal i samotný republikový svaz, otázkou však je jak rychle a jistotou další velmi drastické omezení veškeré činnosti tohoto svazu.
Hádka č. 4 - financování ČMŠF a jeho předchůdců
Jeden ze dvou uzlových bodů všech sporů. Přinejmenším od roku 1995 si každý předseda republikového svazu velmi rychle uvědomil nedostatky celého systému a pokoušel se ho změnit. V této iniciativě byl vždy podporován českým územním svazem a vždy narazil na nesmlouvavý odpor předsedy moravskoslezského územního svazu, který si zatím vždy dokázal pro svůj postoj získat zásadní podporu rozhodující většiny hlasujících v MŠS. Jedině proto jsou tyto spory chápány jako územní hádky, ačkoliv se vždy týkají společného svazu.
Financování ČMŠF upravuje zásadním způsobem společenská smlouva mezi ČŠS a MŠS ze dne 18.4.1993 vytvořená při zakládání republikového svazu po rozpadu Československa. Tato smlouva určuje zdroje financování republikového svazu (tehdy ŠSČR):
- státní příspěvek na reprezentaci
- část státního příspěvku na talentovanou mládež (zbytek si dělí ČŠS a MŠS)
- prostředky ve výši podílu bývalých federálních svazů na zisku podniku Sazka
- vlastní zdroje ŠSČR
Zbytek státního příspěvku na talentovanou mládež a podíl ze zisku podniku Sazka rozdělovaný prostřednictvím ČSTV si rozdělují územní svazy způsobem, který byl každoročně stanoven dodatkem k této smlouvě. Ačkoliv odpor k zásadám této smlouvy ze strany ČŠS trvale vzrůstá, musím zdůraznit, že byly vždy dodrženy. Že to nevypadá tak špatně? Vtip je v tom, že zdroj č. 3 ve skutečnosti nikdy nebyl naplněn, zanikl totiž současně se zrušením Konfederace sportů ČSFR záhy po rozpadu Československa. Její pravomoci přešly pod ČSTV a ten zjevně neviděl důvod dělit zisk Sazky rozdělovaný sportovním svazům na hromádky různých typů. V žádném dodatku ke společenské smlouvě se již o tomto zdroji také nehovoří. A vlastní zdroje ŠSČR? To mají být jednak sponzorské příspěvky, které dokáže těch pár funkcionářů VV ŠSČR vyzískat kde se dá, a jednak poplatky, které VV ŠSČR protlačí do směrnic, které schvalují územní svazy. Územní svazy totiž představují jediné dva členy ŠSČR, vymezili stanovami rámec jeho činnosti a uchovaly si plnou kontrolní a schvalovací (dnes vlastně i řídící) pravomoc. Jenom jedno chybí, členské příspěvky těchto svazů (to je ten výše zmíněný dynamit)! Ono je to vlastně hrozně jednoduché, jen si dobře prohlédněte ty 4 zdroje financování ŠSČR a domyslete to. No samozřejmě, celé šachové hnutí v ČR nedává na šachovou reprezentaci České republiky ani jedinou korunu! Stará se jen stát a těch pár troubů, kteří zrovna ve funkcích v republikovém svazu pracují. Územní svazy jen předepisují, kontrolují a zamítají to, co se jim nehodí do krámu. To bych také chtěl, rozhodovat o všem a nemuset hnout ani prstem!. Přiznávám, že mi trvalo hodně dlouho, než jsem si uvědomil plný význam této společenské smlouvy, a neviním ty, kteří tohoto džina vytvořili. Nedivte se však, že dnes by takovou smlouvu nikdo se zodpovědností vůči šachové reprezentaci státu nikdy nepodepsal. Původní verze to ostatně nemyslela zle, příspěvek z Konfederace za dob Československa představoval asi 200 000 Kč (má paměť už je mlhavá, ale s podobným číslem uvažuje ČSTV jako s částkou každoročně svazům zaručenou, proč asi?). Nebylo však reagováno na změnu financování ze strany ČSTV. Co je nekorektního na minimálním požadavku vrátit do kasy republikového svazu z obou územních svazů dohromady 1,4 mil. Kč a požadovat od nich členský příspěvek dohromady 200 000 Kč ročně? Minimální proto, že inflace a ceny také za ta léta poněkud vzrostly.
Hádka č. 5 - systém řízení a rozhodování v ČMŠF
Druhé velké jablko sváru. Pomiňme teď to, že kdo neplatí, nemá ani právo rozhodovat. Územní svazy republikový svaz založily a v jeho stanovách si ohlídaly své velké pravomoci a minimální povinnosti. Územní svazy reprezentují dvě početně téměř shodné části šachistů v České republice. Pomiňme i to, že podle současného systému 100 % ano jedné strany a 51 % ne druhé strany (tj. celkem 74 % ano) znamená 100 % ne (která "menšina" na světě je tak skvěle chráněna?). Vraťme se jen k posledním událostem v ČMŠF. Kdybych se snažil zrežírovat jednání posledního VV ČMŠF a rady ČMŠF, nedokázal bych vytvořit přesvědčivější důkaz, že takto to dál nejde! Na jednání o věcech společného životního zájmu přicházejí lidé, kteří ani neskrývají, že "kopou" za svou vlastní "polovinu" členstva a požadavky druhé strany je naprosto nezajímají. V zájmu "své poloviny" klidně riskují společnou katastrofu. A je jim to jedno - jen mi ukažte, kdo z účinkujících funkcionářů se po těchto jednáních snaží dále nalézt společně přijatelné řešení! Dobrá, jsem asi nespravedlivý, i já jsem potom prožil týden absolutního znechucení. Nicméně čas utíká a ticho je strašidelné. Jen jeden pán zřejmě připravuje na červen mimořádnou konferenci MŠS, zjevně tam však chce získat další podporu pro svá neměnná stanoviska, nikoliv nové návrhy na řešení situace. Víte, já se ani moc ing. Dobrovolskému nedivím. Zřejmě si první uvědomil, jaké možnosti systém vedení šachového hnutí u nás nabízí, vybojoval si pozici předsedy Moravskoslezského šachového svazu, utlumil "domácí" opozici a nyní mu stačí jednou za pár let vyhrát volební konferenci MŠS (v tomto umění u nás nemá konkurenci), aby se stal klíčovou osobou šachu v ČR. To díky systému, který v případě neshody v nějaké otázce ukládá předsedům územních svazů nalézt konsens. Konsens ve dvou je právo veta, to někteří neradi slyší, ale člověk, který klidně připustí řešení některého problému formou "tak se nedohodneme", tím získává obrovskou možnost prosadit, či spíše znemožnit cokoliv. O přijatelnou domluvu se pokoušely již tři generace funkcionářů ČŠS a těžko dnes v ČŠS najdete někoho, kdo by se chtěl o dohodu s ním dále pokoušet, zvláště když slyší stále stejné návrhy a stanoviska. Riziko celého systému řízení číhalo na okamžik, kdy nějaký předseda ČŠS nalezne odvahu postupovat stejně neústupným způsobem. Ona nebyla dohoda zase tak vzdálená. Rada ČŠS začínala svou diskusi na částce zhruba 900 000 Kč, po dlouhém jednání zůstala nejasná pouhá třetina částky. V samém závěru začal ing. Dobrovolský přednášet návrh provázený silným přikyvováním z české strany. Pak ovšem následovalo pověstné Ládínkovo "ale", doprovázené podmínkou znovu konzervující většinu dřívějších tabu. Nabídku na tento obchod stáhnout odmítl a výsledek se dostavil.
Existuje vůbec řešení?
Upřímně řečeno nevím, či spíše nevím, jestli je průchodné. Prohlášení reprezentantů nabízí rozumný projekt, společný svaz vedený funkcionáři demokraticky volenými celou členskou základnou šachového hnutí, opírající se o její autoritu a nepodřízený územním svazům. To nijak významně neovlivňuje další existenci územních svazů směrem dovnitř jejich struktury, mění to ovšem zásadně jejich mocenské ambice směrem mimo územní svaz. K tomu je potřeba nabídnout vhodný volební systém, garantující korektní práva menšinových zájmových skupin. K tomu je potřeba připravit ekonomickou směrnici velmi jednoznačně definující jednotlivé poplatky za servisní služby a přesně limitující nakládání z finančními prostředky šachového hnutí (státní dotace a příjmy ze Sazky). Oba tyto dokumenty nabízejí několik variant řešení, a právo výběru členské základně nikdo nemůže vzít. Vyžaduje to však také zásah do stanov, pravděpodobně všech tří zúčastněných svazů, což ovšem vyžaduje reprezentativní účast oprávněných voličů obou územních svazů. Ke svolání společné celostátní konference ale dnes vlastně nikdo nemá pravomoc, ani v této oblasti není možno dohodu vedení územních svazů očekávat - a čas neúprosně běží! Iniciativu a vůli po řešení situace musí vyvinout vůdci okresních svazů a celá členská základna. Já se mohu jen pokusit co nejrychleji překlenout léty budovanou informační blokádu, která umožňuje problémy republikového svazu před voliči územních svazů úspěšně zamlžovat.
Marek Vokáč, šachový velmistr, úřadující mistr ČR a stále ještě předseda TMK uhnívajícího ČMŠF.
GM Marek Vokáč
|
