|
Šustění karet při bridži, třeskot biliárových koulí a přemýšlivé ticho nad šachovnicí, to jsou světy vzbuzující rozpaky, jak dalece zasahují do sportu. Nicméně jejich sdružení požádala o přijetí do Českého olympijského výboru jako přidružené svazy.
Rozpaky pléna ČOV se daly očekávat, kroutil se i Jiří Kossl, člen výboru a historik. "Kdo trochu zná a hraje bridž, ví, že je to sportovní střetnutí duchovna. Definice sportu vychází z pohybu, ale myšlenkový pohyb je také pohyb, snad to platí nejvíce o šachu. Žijeme ostatně v době, kdy člověk ztrácí aktivitu fyzickou a rozvíjí aktivitu psychickou."
Bridž neprošel, představitel svazu se ostatně ani neobtěžoval přijít a vysvětlit téma bridže jako sportu. Většina členů ČOV smetla žádost ze stolu.
Biliár jako lidová zábava padesáti tisící lidí a dvou a půl tisíce registrovaných hráčů měl úspěch. Zdrželo se šestnáct hlasů, jeden proti, šestačtyřicet pro.
Šachy zvítězily na celé čáře. Proč se však považují za sport, to je i podle předsedy Českomoravské šachové federace Vlastimila Sejkory velmi složitá otázka. Přímé odpovědi se, jak jinak, vyhnul. "Znám jednu z nejkrásnějších definic," řekl a odrecitoval ji: "Šachy nejsou ani umění, ani sport, ba ani hra, šachy jsou šachy." K tomu jen dodal: "Mají ke sportu blízko soutěživostí, bojovností, ale i fyzickou přípravou hráčů."
Přímo zatvrzele zvedal ruku proti přijetí tří uchazečů Karel Kubeška, předseda svazu curlingu. "Na biliár a bridž se dívám spíše jako na hospodské sporty, nejdou mi s olympismem dohromady, a šachy mají svou vlastní olympiádu," odůvodnil své trojnásobné ne.
Dle MF DNES ze dne 1. dubna 1999
|
